Historie Egypta

[Dovolená v Egyptě již od 7100 Kč]

Údolí Nilu bylo místem trvalého lidského osídlení už od paleolitu. Tito dávní lidé po sobě zanechali četné artefakty a ornamenty ve skalách okolo řeky Nilu a v pouštních oázách. První kmenová společenství migrovala právě k této životodárné řece a začaly zde zakládat stálá zemědělská hospodářství a poměrně centralizovanou společnost. Okolo 6. tisíciletí př.n.l. se začaly objevovat první velké stavby. Během neolitu se v Horním a Dolním Egyptě nezávisle na sobě vyvinuly první předdynastické společnosti. Nejranější známý doklad egyptských hieroglyfických nápisů je datován okolo roku 3200 př.n.l. a byl objeven na keramické lodi z období Naqada.

Horní a Dolní Egypt byl spojen kolem roku 3150 př.n.l. králem Menesem, který dal takto vzniknout několika sériím dynastií, které vládly Egyptu po další tři tisíce let. Egyptská kultura během této dlouhé éry vzkvétala a zachovávala si poměrně neměnné náboženství, umění, jazyk i zvyky. První dvě vládnoucí dynastie spojeného Egypta označujeme jako období Staré říše (2700 – 2200 př.n.l.), nejznámější svými pyramidami (první byla Džoserova v Gize). Velká Sfinga a pyramidy v Gize se staly moderními národními symboly, které jsou středem zájmu prosperujícího turistického průmyslu.

První přechodné období trvalo zhruba 150 let a byla to éra sociálních otřesů a decentralizace státní správy. Silnější nilské záplavy a stabilizace vlády (cca 2040 př.n.l.) navrátily zemi dřívější prosperitu a začalo tak období Střední říše, jež dosáhlo vrcholu během vlády Amenhotepa III. Druhé přechodné období znamenalo vpád první cizí vládnoucí dynastie, byli to semitští hyksosové později ovládající Dolní Egypt. Ti byli nakonec vyhnáni armádou Horního Egypta vedenou Ahmosem I. Ahmos znovu sjednotil Egypt a přemístil jeho hlavní město z Memfisu do Théb.

Nová říše (cca 1550-1070 př.n.l.) začala 18. dynastií. Mezinárodní moc Egypta sahala až do Palestiny, Sýrie a Núbie. Z tohoto období pocházejí nejznámější faraóni – Achnaton (a jeho manželka Nefertiti), Thutmos III., Tutanchamon, Hatšepsut a samozřejmě Ramses II. Zde se také objevilo první monoteistické náboženství světa, které ovšem nemělo dlouhé trvání. Časté kontakty s ostatními národy přinášely do Egypta nové myšlenky.

13. dynastie byla poslední vládnoucí dynastií rodilých Egypťanů, můžeme ji charakterizovat jako období pozvolného úpadku. Téměř na dvě století padl Egypt pod nadvládu Peršanů, až jej v roce 332 dobyl a připojil ke své říši Alexandr Veliký. Na dalších 300 let vládla dynastie Ptolemaiovců, egyptská kultura se mísila s kulturou řeckou. Od roku 30 př.n.l. se stal Egypt pro změnu provincií Říma. Než se Egypt stal v roce 395 částí Byzantské říše, byl navštíven svatým Markem Evangelistou, který do země přinesl křesťanství. Také egyptští křesťané byli za vlády Diokleciána za svou víru pronásledováni. Do egyptštiny se začaly překládat křesťanské texty (např. celý Nový Zákon) a po Chalcedonském koncilu (451) vznikla samostatná egyptská koptská církev.

V roce 639 byl Egypt napaden muslimskými araby, jež se sebou přinesli i islámské sunnitské náboženství. Egypťané islám poněkud smíchali se svou původní polyteistickou vírou, která překonala koptské období, a dali tak vzniknout různým přikázáním Sufi, jež dodnes vzkvétají. Muslimští vládcové jmenovaní islámským chalífátem zůstali u moci po dalších šest století. Dalšími uchvatiteli byli Mamelukové (okolo 1250), kteří ve vládě pokračovali i po dobytí Egypta Otomanskými Turky roku 1517.

Krátká francouzská invaze vedená Napoleonem Bonaparte v roce 1801 měla velký sociální dopad na zemi a jeho kulturu. Egypťané byli vystaveni principům Francouzské revoluce – dostali možnost procvičit si samosprávu. Po evakuaci francouzských jednotek však následovaly série občanských válek mezi Otomanskými Turky, Mameluky a albánskými žoldáky; ve výsledku převzal kontorlu nad Egyptem Albánec Muhammad Ali. Nastartoval modernizační kampaň veřejných prací, zahrnujících výstavbu zavlažovacího systému, zemědělské a průmyslové reformy - položil tak základy modernímu egyptskému státu.

Jeho následovník Ismail Paša v reformách pokračoval, za jeho vlády byl dokončen Suezský průplav (1869), díky kterému se Egypt stal důležitým světovým dopravním uzlem. Země se bohužel natolik zadlužila evropským mocnostem, že se Velká Británie, zdánlivě aby uchránila své investice, ujala vlády v roce 1882. I tak poddanství Otomanské říši trvalo až do roku 1914, kdy Británie vyhlásila egyptský protektorát a sesadila egyptského místokrále.

Mezi lety 1882 a 1906 se formovalo místní nacionalistické hnutí. Úsilí získat parlamentní většinu vyústilo v roce 1919 v deportaci představitelů národního hnutí na Maltu. Po této akci se však v Egyptě vznesla vlna odporu proti Británii, která vedla k první moderní revoluci. Neustálé revolty egyptského lidu přinutily Velkou Británii k vyhlášení deklarace nezávislosti Egypta (stalo se tak 22.února 1922). Nová egyptská vláda navrhnula a v roce 1923 realizovala novou ústavu založenou na zastupitelské parlamentní demokracii. Premiérem byl zvolen Saad Zaghul (vůdce nacionalistů navrátivší se z Malty). I když byla formálně roku 1936 zrušena britsko-egyptská aliance, egyptská vláda zůstávala díky britské kontrole a intervencím egyptského krále nadále nestabilní. V roce 1952 se skupině vojenských úředníků podařilo rozpustit stávající parlament a donutit krále Farouka I. k abdikaci ve prospěch jeho syna Ahmeda Fouada II. To vše vedlo k vyhlášení Egyptské republiky (18. června 1953) v čele s generálem Muhammadem Naguibem, který se však v úřadu moc neohřál – rok na to byl nucen rezignovat ve prospěch Gamala Abdela Nassera (hlavního strůjce převratu z roku 1952) a uchýlit se do nuceného domácího vězení. Nasser se chopil prezidentské funkce a vyhlásil 18. června 1956 úplnou nezávislost Egypta na Velké Británii. Nařídil znárodnění Suezského kanálu, jež podnítilo suezskou krizi. V šestidenní válce roku 1967 se musel vzdát Sinaje, který připadnul Izraeli. Nasserův nástupce Ankar Sadat změnil egyptskou loajalitu k Sovětskému svazu na loajalitu ke Spojeným státům americkým a spustil ekonomickou reformu zavádějící politiku otevřenou soukromým investicím.

Roku 1973 Egypt se Sýrií překvapivě zaútočily na Izrael ve snaze získat zpět Sinajský poloostrov. Do konfliktu zasáhly jak Spojené státy americké, tak Sovětský svaz a brzy bylo dosaženo příměří. Historikové soudí, že i když Sadat tak úplně nevyhrál, konflikt mu zajistil politickou moc a dobrou pozici, ze které pak vyjednával s Izraelem mír. Jednání byla ukončena roku 1978 mírovou smlouvou, jíž následovalo stažení Izraele ze Sinaje. Sadatovo jednání zažehlo nebývalé množství diskuzí vedoucích k vyloučení Egypta z Ligy arabských států. V roce 1981 byl Sadat zavražděn fundamentalistickým vojákem. Kifaya, neboli Hnutí za změnu Egypta, se od roku 2003 snaží navrátit tuto zemi k demokracii a občanským právům.

Starověký Egypt

Každodenní život ve starověkém Egyptě se točil hlavně kolem Nilu a úrodné zemi na jeho březích. Každoroční záplavy obohacovaly půdu a tak přinášely dobrou sklizeň (a bohatství). Lidé žili v domech stavěných z cihel z bahna. Potraviny ke konzumaci si částečně pěstovali a upravovali sami, ale také s nimi obchodovali s jinými vesnicemi či městy. Většina Egypťanů pracovala jako zemědělští dělníci, farmáři, řemeslníci či písaři. Pouze omezená skupina lidí byla urozená.

Starověcí Egypťané považovali svou zemi za rozdělenou na dvě poloviny – černou a červenou zemi. Černou zemí byla úrodná půda na březích Nilu, tady lidé pěstovali plodiny. Tato jediná zemědělská půda v Egyptě závisela na každoročních záplavách, které se sebou přinášely nánosy úrodného bahna. Červenou zemí byla neúrodná poušť, která v podstatě chránila Egypt po obou stranách. Tyto pouště oddělovaly starověký Egypt od okolních zemí a jejich případných nájezdních armád. Zároveň byly pouště zdrojem vzácných kovů a polodrahokamů.

Egypťané věřili v mnoho různých bohů a bohyň, byli tedy polyteisté. Každý bůh měl svou nezastupitelnou roli v udržování míru a harmonie v celé zemi. Někteří bohové a bohyně tvořili, někteří přinášeli záplavy, někteří nabízeli ochranu lidem, kteří se k nim obraceli a jiní se starali o mrtvé. Bohové mohli být i místními patrony - opatrovali „svá“ města. Lidé také věřili ve veliké množství méně důležitých bohů, kteří reprezentovali zvířata nebo rostliny. Uctívání bohů a bohyň mělo zaručit Egypťanům klidný a uspokojivý život.

[Dovolená v Egyptě již od 7100 Kč]